Příběh o svatební cestě královským kočárem

Za dávných časů za devatero řekami a devatero horami žil jeden statečný král… a moudrá královna. Tento královský pár měl právě po svatbě. Královna se naklonila ke králi a zeptala se ho: „Můj sladký králi, můj líbezný králi, můj nejstatečnější králi! Kampak mě vezmeš kočárem na svatební cestu?“

Král na nic nečekal a hned zavolal kočího. „Haló, kočí, kočí! Kde jenom může být ten náš kočí? Á, tady jsi! Kočí, přichystej kočár na projížďku! Kočí, hej, kočí, slyšíš mě?!“ Jakmile to uslyšel, kočí seskočil z kamene a rychle běžel do stájí. Vyvedl ven oba koně a zapřáhl je do KRÁLOVSKÉHO kočáru.

Jakmile měl hotovo, začal volat: „Králi, haló, králi! Tak slyšíte mě, králi? Kde jen ta královna s králem můžou být?“ Zatímco na ně kočí čekal, zkontroloval pravé zadní kolo, levé zadní kolo, levé přední kolo a pravé… zadní kolo podruhé. Neuvědomil si, že zapomněl zkontrolovat pravé přední kolo, takže pravé přední kolo zůstalo bez povšimnutí. Na pravém zadním kole se mu totiž stále něco nezdálo, a tak ho vyměnil za levé zadní kolo. (Hráči hrající zadní kola si vzájemně přesednou a prohodí si tak i role).

Zakrátko královský pár přišel, obešel díry na cestě a naskočil do kočáru. Kočí práskl bičem a koně vyjeli po kamenech vpřed. Cesta ubíhala zpočátku klidně, snad jen pravé přední kolo trochu drncalo, protože se otáčelo mírně nakřivo a nikdo ho před jízdou neprohlížel. Sluníčko krásně svítilo, koně se vyhýbali všem dírám a výmolům. Královna si pomyslela: „Ach, jak tomu levému koni krásně vlaje hříva! A jak se oběma koním nádherně leskne srst!“

Pravý kůň byl jako vždy lenivější než levý kůň, takže se loudal a jízdu zpomaloval. Pravý kůň byl ale naopak o trochu mazanější než levý kůň, proto ho v povozu nikdy nevyměnili. Celkově ale nebyl kočí vůbec spokojený s jízdou ani jednoho z koní, proto je často mrskal bičem, aby za každým výmolem srovnali krok. Pak se ale najednou zvedl vítr a přišla bouře.

„Můj králi!“ vykřikla královna. „Můj milovaný králi, já se tak hrozně bojím, měli bychom se hned vrátit zpátky do našeho zámku!“ Kočí práskl bičem a koně se rozjeli tryskem zpět do království. Kočár svištěl velkou rychlostí a narážel do cesty plné kamenů, výmolů a děr.

Znenadání začalo vydávat divné zvuky pravé přední kolo. Kočár se začal naklánět přes obě pravá kola. Král řekl: „Neboj se, má úžasná královno. Přesedni si ke mně na klín, tím ulehčíme pravé straně kočáru a i přes všechny výmoly světa dojedeme spolu šťastně a bezpečně do zámku!“

Kočí zvolal: „Nebojte se, náš kočár má zaručeně tu nejlepší výbavu! Naše koně jsou ti nejlepší v celém království! Zadní kola jsou úplně nová, pečlivě jsem je před jízdou kontroloval! A přední kola…“ V tu ránu si kočí uvědomil, že před jízdou zapomněl zkontrolovat pravé přední kolo. Jak jen mohl zapomenout na pravé přední kolo?! V ten okamžik pravé přední kolo najelo na kámen, pak na druhý kámen a hned na třetí kámen! To už kolo nevydrželo, utrhlo se, zároveň nadskočilo i levé přední kolo a pak už celý kočár letěl vzduchem. Koně zařehtali, královna zasténala…

Kočí byl však zkušený. Dokázal uřídit KRÁLOVSKÝ kočár i bez kola, a tak dovezl všechny živé a zdravé zpátky k zámku. Král s královnou poděkovali kočímu za divokou jízdu, všichni zapózovali pro fotografa… a pak se už běželi schovat domů. KONEC